S Joalisem jsem se poprvé setkala jako dospívající, kdy mi velmi pomohl s vleklými ekzémy. Nyní po letech jsem si řekla, že ještě své zdraví vyladím (často mě trápily opary, sem tam ekzém) a znovu se nechala přeměřit a nasadila kúry. Velmi mě překvapilo, jak se ložiska, která v mém těle řadu let „spala“ probudila a začala detoxikace. Již nyní, po dvou dobraných kúrách cítím po procesu nepříliš příjemného čištění úlevu, kůže se čistí, průdušky jakbysmet (diagnóza, kterou jsem ve třech letech vyfasovala je dermorespirační syndrom). Co mě velmi zaujalo je fakt, že se spolu se mnou čistí i můj jedenáctiletý syn, který měl zcela identické detoxikační projevy. Na cestě ke zdraví touto čistě přírodní cestou budu i nadále pokračovat, ale už teď vím, že jsem si vybrala správně.

Linda 41 let, Praha

V roce 1997 jsem onemocněla psychickou chorobou. Verdikt lékařů tehdy zněl: maniodepresivní porucha. Odvezli mě na psychiatrii do Kroměříže a já se stala zdejší pacientkou na dlouhých 17 let. V léčebně jsem trávila 3 měsíce z každého roku, měla jsem pocit, že mi skončil normální život. V roce 2011 u mne došlo k velkému zlomu a řekla jsem si, že takto dál žít nechci. Postupně jsem začala zkoumat a hledat, co a kdo by mi mohl pomoci.

Dnes je to více než 5 let, co jsem narazila na metodu řízené a kontrolované detoxikace a začala se o ni intenzivně zajímat, dokonce jsem se přihlásila na kurzy v Brně. A tady začala i moje vlastní cesta zpět ke zdraví. Při absolvovaných kúrách se moje stavy střídavě zhoršovaly a zlepšovaly – měla jsem snad všechny detoxikační reakce. Tady mi velmi pomohla kniha paní Batůškové „Detoxikační souvislosti“. Zlepšení nastalo, až když jsem přestala bojovat a naučila se přijímat věci tak, jak jsou, naučila se být trpělivá a pokorná. A nevzdávat se při prvním neúspěchu. A v čem přesně mi ještě tato metoda pomohla? Dnes už to můžu napsat – úplně ve všem. Po 23 letech se mi upravila funkce štítné žlázy, takže jsem dnes úplně bez medikace a kontrola u lékaře vždy dopadne dobře. Také množství léků na mé psychické problémy, které jsem brala, se snížilo a nyní beru pouze jeden. Naučila jsem se rozpoznávat stavy a fáze mé nemoci a pracovat s nimi a pracovat také sama se sebou. Na kontroly k detoxikačnímu poradci jezdím pravidelně a moc mu děkuji za trpělivost a vlídná slova. A hlavně vím, že nic se nedá uspěchat…

Hana

Mojí dcerce byl v necelých třech letech diagnostikován tzv. atypický autismus. První příznaky se objevily hned po narození, Rozálka neměla sací reflex, který je u „normálních dětí“ vrozený. Po půl roce života, kdy jsme ji museli krmit odstříkaným mlékem pomocí stříkačky, ze mne byla úplná troska. Tehdy mne vůbec nenapadlo, že by to souviselo s nějakou diagnózou. Protože autistické děti neznají jiné komunikační prostředky než křik a afekt, dcerka křičela a vztekala se velice často, aniž bychom věděli proč.  Vždy když jsem s ní šla pak k paní doktorce, ta jí vzala krev a provedla všechny testy, protože pokaždé měla podezření na nějakou nemoc. Nikdy se nic nepotvrdilo, vždycky se to svedlo na rostoucí zuby. Dalším příznakem byl špatný oční kontakt, malý autista vypadá také jako neslyšící, neukazuje prstem, ani vás nenapodobuje. Nejvíce traumatizující bylo asi to, že Rozálka odmítala jakékoliv citové projevy či fyzické doteky. Poté, co jsme nakonec prošli všemi různými testy, a potvrdila se porucha autistického spektra, našla jsem si v Ostravě centrum metody C.I.C..  Možná se vám to bude zdát jako sci-fi, ale už asi po 14 dnech detoxikace pomocí přípravků Joalis se objevily první výsledky. Pamatuji si, jak mne doslova šokovalo, že začala používat záchod. Do té doby (do 3 a půl let), byla pořád na plenách a nedařilo se nám se jich zbavit. Najednou sama pleny sundala, skokově se zlepšila také ve vývoji řeči, v očním kontaktu i v projevování citů. Když mi po první kúře tou svou hatmatilkou řekla, že mně má ráda, dojetím jsem se rozplakala. Díky detoxikaci je z Rozálky téměř normální mladá slečna a ze mě se stala poradkyně detoxikační medicíny.

Pavlína Pešatová, Nový Jičín