Médium: idnes.cz, 29. 6. 2020

Přečtěte si pohodový předprázdninový rozhovor s Marií Vilánkovou o karanténě, propojení náročné práce a čtyř dětí, ale také o relaxaci, kouzlu zahrádky a doporučení, jak se udržovat svou duši i tělo v harmonii.

Marie Vilánková je badatelka v oboru informační medicíny, lektorka řízené a kontrolované detoxikace organismu a spoluzakladatelka firmy Joalis.

Marie Vilánková

Naprogramovala software EAM set, jenž tvoří ve spojení s přístrojem Salvia efektivní nástroj pro diagnostiku široké škály toxiny v lidském těle, které mají vliv na zdraví člověka. Je také autorkou řady publikací a knihy „Léčba informací“ a zároveň maminkou čtyř dětí. Více se o Marii Vilánkové můžete dozvědět na jejím osobním blogu www.lecbainformaci.cz.

Co bylo impulzem ke vzniku knihy Léčba informací, se Marie Vilánkové ptala Linda Maletínská – šéfredaktorka bulletinu Joalis info.

Máme za sebou nestandardní jaro, jak jste zvládla karanténu se čtyřmi dětmi?

Střídavě polojasno :) První pocity – hurá, nikam nemusím jet, vozit děti, rychle vystřídala nutnost rychle přeorganizovat způsob práce. Odpadly moje dlouhé cesty, ale přibyly jiné starosti. Organizace chodu firmy a nových okolností „na dálku“. Mnoho sil mi na začátku karantény vzala kontrola ve firmě. Přiznám se, že mi bylo líto, že moje nadšení, plné nasazení, snaha o co největší objektivnost, pravdivost v bulvárním nadšení novinářů, že je o čem psát, bylo nazváno jako „šmejdství“. Takové věci zasahují i moje děti, které vidí, jak věci jsou. Na druhou stranu, k dětem jsem upřímná a pravdivá, a tak vidí, jak svět někdy funguje. Děti mám velmi samostatné, bydlíme na polosamotě, tak nás karanténa moc neomezila. Polevilo učení do školy, naučily se zase jiné věci. Překvapilo mne, že i v našich ideálních podmínkách, kdy děti na začátku karantény venku lyžovaly, pak jsme prožívali krásné jaro, se jim velmi stýskalo po ostatních dětech a denní rutinně chození do školy. Mně osobně karanténa zastavila z trysku. Přinesla mi mou zásadní proměnu. Vím, že se do takového tempa už nechci vrátit. Chci pracovat stejně intenzivně, ale jinak. Uvědomila jsem si, že se atmosférou nenechám nahnat do odosobnělého digitálního šílenství, ale naopak se budu snažit podporovat vzdělávání přímým kontaktem, setkáváním tváří v tvář. Budu dál psát tištěné publikace. Celou karanténu intenzivně pracuji, do hloubky studuji a píšu. Jak to bude dál, moc neplánuji, protože považuji za nejdůležitější umět se přizpůsobit situaci a vzít si z ní pro sebe to nejlepší. Momentálně se těším na léto, že si konečně užiju volno, plánuji připravit les na výsadbu nových stromků a z kousku louky udělat další políčko na pěstování zeleniny.

Jak jste se jako vystudovaná matematička „ocitla“ v oboru informační medicíny? Přijde mi to zcela odlišná oblast, působí až trochu ezotericky.

To je podle mě obrovský omyl dnešní vědy, pohlížet na alternativní medicínu ezotericky. Většina těchto metod má totiž hluboké zákonitosti, které však bohužel dnešní lékaři a vědci nechtějí vidět. Místo toho, aby hledali tyto skryté logické významy, rozdělují a popisují čím dál tím menší podrobnosti a celkový smysl jim uniká. Oblast matematiky a informatiky je v tom trochu odlišná; tam totiž nevytvoříte dobrý systém, dokud nepochopíte smysl. Já jsem tento obor vystudovala, stal se i mým koníčkem. Proto si troufám říci, že kromě analýzy ovládám i potřebnou syntézu, tedy pochopení smyslu. A to mi pomohlo podívat se na lidskou bytost úplně jiným pohledem, tedy zaměřit se na podstatu. Paradoxem je, že právě informační medicína, ale třeba i homeopatie, se současnou vědou dají velmi úspěšně vysvětlit. Právě o to se zjednodušenou formou snažím ve své knize.

Marie Vilánková působí na poli informační medicíny přes 20 let

Jak byste pojem „informační medicína“ vysvětlila úplným laikům – na jakém principu funguje? 

Důležité je na člověka nahlížet komplexně, ne jen z pohledu hmoty. Jsme vlastně takový shluk buněk ve vesmíru, ve kterém je určitým způsobem nahuštěná informace. A tahle informace se znovu a znovu překládá přes různé úrovně, až ji vnímáme jako hmotu. Ve skutečnosti i my sami v sobě máme celou řadu různých informačních úrovní. A pokud se chceme opravdu uzdravit, musíme proměnit celého člověka. To znamená opravit tu informaci na všech úrovních – pracovat tedy nejen s hmotnou úrovní, jako to dělá klasická medicína. Informační medicína zasahuje do nejhlubších úrovní, tedy ke kořenu daného problému; aby opravdu došlo ke změně a organismus se zase začal chovat přirozeně, tedy zdravě. Další myšlenkou, která mě inspiruje, je pochopení čínského pentagramu. Vidím ho nejen jako výchozí schéma k léčení podle orgánů, ale ve skutečnosti jako princip stvoření vesmíru. A kdo toto pochopí, pochopí i život samotný. Najde klíč k tomu, jak být zdravý nejenom fyzicky, ale také psychicky, a žít život s radostí.

Mně osobně by se velmi líbilo, kdyby západní medicína s alternativními směry spolupracovala. Proč tomu tak není? 

Myslím, že v současné době na to svět ještě není připraven. Jednoduše řečeno – západní, klasická medicína, není s tou naší, informační, zatím propojitelná. Byla bych moc ráda, kdyby lékaři alespoň začali respektovat, že tady jsou i jiné směry, a nebojovali s námi. Je zajímavé, že na nás pohlíží de facto jako na nepřítele, přitom je to přece celé nesmysl. Oběma způsobům léčení by logicky mělo jít o jednu jedinou věc – a tou je zdraví pacienta. Aby se uzdravil, nepotřeboval žádné léky, aby byl spokojený a nic ho nebolelo.

Pentagram z něhož informační medicína vycházíCo říkáte na psychosomatiku? Souhlasíte s tezí, že si za své choroby můžeme většinou sami?

No, to bych trochu upřesnila. Ano, naše psychika, emoční prožívání, stresy a potlačená traumata opravdu mohou za téměř všechny zdravotní problémy. Jenže většinu emočních vzorců jsme dostali do vínku a ty ostatní, které vznikly za našeho života, mají často základ v novorozeneckém či kojeneckém období, kdy jsme je nemohli ovlivnit. Každý z nás má úplně jiné nastavení a stejná životní situace může mít na dva lidi naprosto rozdílný dopad. Za mě existují dva přístupy k nemoci – pasivní a aktivní. Ten první spočívá v tom, že se svěřím do rukou medicíny a budu čekat, až můj problém vyřeší lékař. Aktivní přístup zahrnuje taktéž spolupráci s lékařem, ale člověk se už zajímá o vše kolem, snažím se změnit i své postoje, hledám příčinu mých problémů a jak z nich ven. Rozdíl mezi pasivitou a aktivitou je jako rozdíl mezi životem a smrtí; život je proces učení a když se stáváme pasivními, přestáváme žít.

Co bylo impulsem k napsání knihy Léčba informací? Přece jen v oboru jste přes dvacet let a kniha vyšla nedávno….

Myslím, že všechno má svůj správný čas. Impuls k napsání knihy mi vlastně vnukla maminka, která se ocitla na mé přednášce O principu informační medicínyt ak trochu „omylem“, když hlídala mou nejmladší dcerku Viktorku. Na společné cestě domů autem se mě pak zeptala, proč nenapíši knížku. Tím ve mně vytvořila jakýsi závazek. Intenzivně psát jsem začala v srpnu 2017 a na první vlně optimismu jsem odvedla velký kus práce. K téhle tvůrčí práci jsem používala i své staré prezentace, uvědomila jsem si, že jsem za těch mnoho let vytvořila opravdu velmi propracovaný systém různých prezentací a poznámek – a z nich jsem hodně čerpala. Ale celou nit souvislostí jsem měla v hlavě a na tu jsem se pak zase navázala a po ní jela dál. Kniha pak vyšla koncem roku 2018.

Pro koho je knížka určená? Vyzná se v ní i člověk, který zatím o lidském těle, ani alternativních směrech léčení nic moc neví?

Ano, řekla bych, že je moje kniha určená všem čtenářům. Tedy i těm, kteří homeopatii ani informační medicínu ve svém životě zatím nevyužívají, ale chtějí se například dozvědět, na jakém principu tyto směry pracují. Je psaná co nejjednodušším jazykem, snažila jsem se vyhnout různým cizím pojmům tak, aby byla publikace srozumitelná právě i laikům. Je ale zároveň velmi informačně nahuštěná, je v ní celá řada úvah. Troufám si tvrdit, že obsahuje i myšlenky inovativní, třeba co se týče fyziky. Člověk se sice ve škole může učit obecnou teorii relativity nebo kvantovou mechaniku, ale až ve chvíli, kdy to opravdu promýšlí do všech důsledků, je mu najednou spousta věcí mnohem jasnějších.

V současné době jsou „in“ nejrůznější semináře pro osobnostní rozvoj, učíme zbavovat se strachu, pozitivně myslet atd. V čem vidíte vy podstatu šťastného života?Kniha Marie Vilánkové Léčba informací se stala bestsellerem ve své oblasti

To je trochu složitější otázka. Podle mého názoru nemá být člověk křečovitý a za každou cenu se do pozitivního myšlení nuceně přepínat. Tedy pokud to tak nemá sám v sobě dané. V případě, že ho napadají negativní myšlenky, je zřejmě potřeba, aby prošel určitou cestu, aby pochopil, proč se mu to děje. Kolikrát je horší, když se člověk nutí hýřit optimismem i v případě, že to v sobě necítí. Někdy je prostě lepší zůstat ve svém smutku nebo v negativní emoci a odžít si je. Protože i ony jsou určitou cestou poznání. Podstata šťastného života je v tom, abychom dělali to, pro co jsme se narodili a měli z toho radost. Zdraví je už pak jen logickým důsledkem života v radosti…

Jak se sama udržujete ve formě? Používáte v rodině své informační přípravky Joalis?

Snažím se žít v souladu s tím, co hlásám. Mám hodně pohybu: kromě zahrádky, tedy spíš obrovské zahrady, také hodně chodím, jezdím na kole, na běžkách…Stravuji se rozumně, jím hodně vlastnoručně vypěstované zeleniny, maso a vejce z domácích zdrojů – naštěstí žiju na vesnici. Jídlem se zásadně nestresuji a v případě potřeby se stravuji kdekoli. Jím prakticky všechno, ale v menším množství. Pro sebe i pro děti samozřejmě podle potřeby informační doplňky stravy používám.Pravidelně chodím na měření a diagnostiku Joalis a užívám i doporučené kúry. Jsem velmi pracovně vytížená, takže stresu mám samozřejmě hodně. Je to u mne ale kompenzováno tím, že mne práce obrovsky baví, je pro mě zdrojem radosti, a to je v podstatě neomezeným zdrojem energie. Díky detoxikaci informačními přípravky jsem zdravá a i moje poslední těhotenství ve vyšším věku proběhlo naprosto v pořádku, bez jediné komplikace. Při vyšetření genetických vad jsem měla hodnoty jako dvacetiletá holka. Z toho jsem měla opravdu radost.

Lze vůbec skloubit váš nabitý diář s rodinným životem? Přece jen jste maminkou čtyř dětí.

Všechno jde, jen ne vždy je to ideální. Jako u všeho má každá mince dvě strany – co je pro děti to nejlepší? Plně se o ně starat, připravovat jim svačiny, vozit je na kroužky, neustále vymýšlet zábavu, nebo je vychovávat k samostatnosti, svobodě a zodpovědnosti sám za sebe? Já volím druhý přístup. Nejstarší dceři je 21, druhé 18, takže výsledky vidím. Té nejmladší budou v létě čtyři roky a přestože jsem neustále v zápřahu, vážně začínám uvažovat o domácím vzdělávání. Svět se teď proměňuje hodně rychle a myslím, že školský systém se těmto změnám nestíhá přizpůsobovat. To ale budu řešit až za pár let. Celý život žiju přítomností a problémy řeším, až když opravdu přijdou. Můj domov a rodina jsou pro mne to nejdůležitější. Máme štěstí, že žijeme na krásném, pozitivní energií nabitém místě nedaleko Šumavy. Neznám lepší pocit než se vrátit domů z náročných pracovních cest, spočinout na zápraží a dobít si baterky pohledem do okolních lesů. 

Mgr. Marie Vilánková se svými čtyřmi dětmi

Co byste „v kostce“, pokud to vůbec lze, poradila našim čtenářům pro uzdravení těla i duše?

Aby byli sami sebou, dělali to, co je baví. A hlavně – aby se naučili vnímat svoje tělo a poslouchat ho. Ono samo nejlépe ví, co potřebujeme. Pozor však na infekce – pokud v těle jsou, úplně to nefunguje, vnímání je ovlivněno. Naše intuice totiž vzniká komunikací mezi buňkami a ty se domlouvají pomocí tzv. mediátorů, chemických sloučenin, kterými si posílají zprávy. Můžeme si je představit třeba jako dopisy. Jenže pokud se v těle nachází patogenní mikroorganismy, domlouvají se spolu velmi podobným způsobem. Problém je, že cílové buňky nerozeznají, zda zpráva pochází od jiné buňky, nebo od škodlivého mikroba. Když například do mozku doputuje zpráva, že jsou potřeba cukry, dostaneme chuť na sladké. Je ovšem rozdíl, jestli ho tělo opravdu potřebuje, nebo si jen plísně v nás přebývající chtějí „vylepšit“ své životní prostředí. Proto vždy doporučuji řešit chronické infekce posilováním imunity, která velmi souvisí s našimi emocemi.

Autor rozhovoru: Linda Maletínská